Explicitní výuka, nebo badatelství? Dva přístupy, jeden cíl - Jak učit kvalitně? Odpovídá speciální díl podcastu tři učitelky s GetThePoint

Praha, 2. února - Právě dnes vychází speciální díl podcastu “tři učitelky” ve spolupráci s GetThePoint. Pustit si ho můžete třeba na Spotify. Podcast reaguje na debatu o výukových přístupech, která se zvedla po vydání knihy Učitelství jako řemeslo. S moderátorkami Evou Matějkovou a Pavlou Lioliasovou si povídají dva učitelé – autor knihy, Pavel Bobek, a Václav Fiala, který se věnuje badatelské výuce.

Hlavními tématy debaty jsou explicitní výuka a badatelství. V čem tyto výukové přístupy spočívají a k jakému směřují cíli? Co mají společného a v čem se liší, jaké mají limity a zda je možné říct, že je jeden z nich pro vzdělávání v našich školách vhodnější?

Oba učitelé v podcastu vyvracejí názor, že v explicitní výuce jde pouze o frontální výklad, a naopak, že v badatelství panuje chaos bez konkrétního cíle. Objevují spoustu témat, ve kterých se, i přes na první pohled rozdílná východiska, shodují. Třeba v tom, že kvalitní výuka stojí na jasných cílech a předvídatelné struktuře hodiny. Ve výuce je pro oba také důležité to, že žáci potřebují zažívat úspěch. Co konkrétně ale úspěch znamená, na to už má každý z nich trochu jiný pohled.

Učitel, finalista Global Teacher Prize Czech Republic a autor knihy Učitelství jako řemeslo, Pavel Bobek, popisuje podstatu explicitní výuky: „Učitel předává nějaké svoje přemýšlení nebo vědění žákům s tím, že tato předávací fáze je velmi krátká. Po ní hned následuje určitá forma společného nácviku, kdy se učitel přesvědčuje o tom, jestli žáci to, co jim vysvětluje, nějakým způsobem pochopili a dokáží to aplikovat. Poslední fáze by měla být samostatná práce, kdy si žáci už sami dokáží poradit s obdobnými problémy. Vlastně jde o postupné předávání zodpovědnosti na žáky v duchu Vygotského zóny nejbližšího vývoje.”

Podstatu badatelství vysvětluje učitel, ředitel ústeckého vzdělávacího institutu Via Educa a vítěz Global Teacher Prize Czech Republic 2020, Václav Fiala, který se ve své výuce právě tomuto výukovému přístupu věnuje. „Za mě je badatelství samostatná práce, kdy všichni řeší obdobné problémy. Žáci jsou vedeni k tomu, aby samostatně přemýšleli, nedostávají úplně hotovou informaci, mají nějaké instrukce. A je tam část, kterou oni z informací, které už mají, musí sami poskládat, tu já jim explicitně neprozradím.”

A v čem se tedy neshodnou? Pavel Bobek chápe úspěch jako zvládnutí učiva nebo cíle hodiny všemi žáky najednou. „Explicitní vyučování je velmi přímočaré. Jde nejrychlejší možnou cestou k cíli a ošetří i to, že tam třeba jsou někteří žáci, kterým se tolik nedaří. Mají tam záchrannou síť v podobě toho, že učitel velmi rychle identifikuje, kde kdo má mezery a může tyto děti dál podpořit tak, aby ideálně na konci hodiny všichni odcházeli s tím, že cíl daný v hodině byl zvládnut.”

Podle Václava Fialy naopak všichni žáci nemusí dosáhnout stejného znalostního maxima. „Pracujeme s žáky, kteří mají nějaký limit. A i když se sebevíc snažíme dostat je na jejich nejvyšší hranici, jsou možná pořád níž než jiní. Ale v rámci badatelství si úspěch zažijí prakticky vždycky. Často takoví žáci bývají třeba manuálně zruční, takže možná nejsou tak brilantní v některých oblastech laboratorní práce, ale už během toho laboratorního procesu mohou zažít pár malých úspěchů.”

Jejich názory se rozcházejí třeba i v tom, kdy a jak žákům dávat autonomii nebo jak velké je přijatelné riziko ve výuce. Celý rozhovor ale nakonec ukazuje, že kvalitní výuka nevzniká volbou jedné správné metody, ale promyšlenou prací učitele, který reaguje na cíle, téma i potřeby konkrétních žáků.